Aktuality

Pro češtinu není slovo „collaborate“ neznámé, bohužel však pouze v jednom ze svých dvou významů: spolupracovat s nepřítelem. Druhý význam – pracovat společně na určitém úkolu – počeštěné slovo „kolaborovat“ neobsahuje. Nezbývá nám tedy než používat slovo „spolupráce“, které může často znamenat cokoliv, v kontextu spolupracujícího přístupu k terapii se však jedná o spolupráci ve velice specifické formě.
 
               Slovníkovou definici „collaborative“ můžete najít např. zde: www.yourdictionary.com...

Harlene Anderson: zakladatelka

Pro Harlene Anderson, která společně s Harry Goolishianem tento směr založila, je myšlenka spolupráce (společné práce) naprosto zásadní. Pokud jde o problémy, témata a dilemata, se kterými chodí lidé do terapie, jejich řešení neleží někde v hlavě terapeuta, neexistuje nějaký soubor poznání, k němuž se terapeut vztahuje, aby řešení vymyslel. Stejně tak to ale není pouze na klientovi. Klíčem je vztah mezi terapeutem a klientem, jehož základními charakteristikami jsou vzájemnost, společné zkoumání a dialog. V tomto spolupracujícím vztahu potom vznikají nové možnosti, dochází ke změnám významu řečeného, problémy se rozpouští a roste síla k samostatnému

               Stránky zakladatelky přístupu s množstvím odkazů, článků a aktualit najdete zde: www.harleneanderson.org

               Video, kde Harlene Anderson vysvětluje svůj přístup ke konzultacím s klienty, si můžete prohlédnout zde: vimeo.com...

               Objednat si její knihu v češtině můžete na stránkách nakladatelství NC Publishing: www.newtonbooks.cz...

               Její novou knihu v angličtině objednáte třeba zde: www.bookdepository.co.uk...

Dialog: stavební kámen celého přístupu

Pro porozumění tomu, co je na tomto směru nového, je klíčový koncept dialogu, který vychází zejména z prací literárního teoretika Michaila Bachtina, ale také z myšlenek ruských psychologů Vygotského a Vološinova o vývoji řeči. Popisují dialog jako základní prostředek / prostor pro tvorbu významu; jako mísení dvou nebo více perspektiv, ze kterých nevzniká jenom prosté spojení, ale vždy se utváří něco nového. Na této „novosti“ vznikající v dialogu je založen nejen spolupracující přístup, ale i další přístupy v pomáhajících profesích. Ve Finsku například slaví obrovský úspěch „otevřené dialogy“ (open dialogues) vyvinuté psychiatrem Jaakko Seikkulou jako způsob práce s psychotickými pacienty.
 
               Článek od J. Seikkuly rozebírající jeho způsob práce si můžete přečíst zde: findarticles.com...

               Rozhovor s americkou terapeutkou Mary Olson, která s J. Seikkulou úzce spolupracuje, si poslechněte zde: www.madnessradio.net...

               Otevřeným dialogům se věnujeme ve zvláštním článku (ve výstavbě).

John Shotter: teoretik se sklony k praxi

Koncepty dialogu se staly důležitým inspiračním zdrojem pro profesora Johna Shottera z University of New Hampshire, sociálního psychologa, který se velice zajímá o uplatnění těchto teorií v praxi – při práci s lidmi v různých oborech. Kromě teoretických publikací se podílel na vydání řady knih o terapii, poradenství, práci s organizacemi, vzdělávání apod., je také členem Taos Institute, společně s Harlene Anderson, Sylvií London, Sheilou McNamee a dalšími terapeuty a akademiky.
Navrhl inovovanou verzi sociálního konstrukcionismu, což je teorie z 60. let dvacátého století, která v současných sociálních vědách patří k nejuznávanějším. V jeho, tzv. konverzační – vztahové verzi, objasňuje posun, který jeho pojetí vědy představuje. Z jeho pohledu nemůžeme najít porozumění a poznání sociálním jevům vzdáleni od žitého světa (v laboratoři, kanceláři, výzkumném ústavu), ale přímo uvnitř něj – v žitých interakcích, do kterých se nezapojují jen slova, ale i celé tělo a celé naše okolí.

                Stránky Johna Shottera a jeho články ke stažení zdarma najdete zde: pubpages.unh.edu...

                Jeho klíčovou knihu „Conversational Realitites“ si můžete objednat např. zde: www.bookdepository.co.uk...

                Stránky Taos Institute, jehož je čestným členem, najdete zde: www.taosinstitute.net
 

Současnost spolupracující praxe

Spolupracující přístup je stále velice novým směrem, avšak rozvíjí se velice živě a dynamicky. Pozoruhodný je zejména směr, kterým se rozvíjí – nedrží se totiž stávajícího rozdělení vědeckých či praktických oborů a z psychoterapie se tak začal rychle šířit dál: do oblasti poradenství, vzdělávání, výzkumu, práce s organizacemi a dalších. Harlene Anderson tedy začala používat spojení spolupracující praxe (colaborative practices) jako jednotící termín pro praktiky, kteří její myšlenky využívají při práci s lidmi, ať už jde o psychology, terapeuty, sociální pracovníky, učitele nebo manažery. V roce 2009 začal vycházet časopis International Journal of Collaborative Practices.
Asi nejvýznamnější událostí spolupracující praxe je každoroční International Summer Institute, který pořádá Houston Galveston Institute, mateřská organizace celého přístupu, společně s mexickým Grupos Campos Elysos, v krásném prostředí Playa Del Carmen na mexickém poloostrově Yucatan. Nedaleko Playa Del Carmen, v městečku Merida, sídlí Kanankil Institute, který je první vzdělávací organizací, jež začala vyučovat psychoterapii výhradně z postmoderní perspektivy. Nově má také programy „Masculinity“ a „Addictions“. Univerzit a institutů, kde je možné se seznámit se spolupracujícím přístupem, je však stále více.
 
                Stránky Houston Galveston Institute: organizace, kde vznikla spolupracující praxe: www.talkhgi.com

                Stránky časopisu Journal of Collaborative Practices (články volně k dispozici): collaborative-practices.com

                Stránky Kanankil Institute: www.kanankil.org

                Další instituce, které jsou „colaborative friendly“: Kanada: Faculty of Social Work, University of Calgary: fsw.ucalgary.ca

                                                                                     USA: Psychology Department, Our Lady of the Lake University: unet.ollusa.edu...

                                                                      Nizozemí: University of Tilburg: www.tilburguniversity.nl

                  Pavel Nepustil